Loni jsem se rozhodl, že vynechám advent v Praze a vyrazím do tepla. Žádné mrazy, žádný stres, prostě zmizet na celé tři týdny a vrátit se až na Štědrý den. Spojil jsem příjemné s užitečným a vyrazil na jazykový kurz na Barbados. Jak jsem tyhle tři týdny prožil?
Barbados a jeho divoké vnitrozemí
Barbados mě dneska vzal do kolen, protože můj nedělní výlet do vnitrozemí začal v úchvatných podzemních katedrálách, které v Karibiku nemají obdoby. Pokud hledáš tip na cestu, který tě vytrhne z plážového lehátka, tohle geologické srdce ostrova je přesně pro tebe.
Harrison's Cave: Křišťálové království pod povrchem Barbadosu
Pravdou je, že ráno na autobusovém nádraží jsem si myslel, že nikam neodjedu, protože místní doprava funguje spíše na bázi náhody než řádu. Nakonec jsem se ale dočkal, po 40 minutách čekání odjel a dorazil skoro k Harrison’s Cave. Jako vždy jsem musel poslední asi kilometr pěšky. Tahle jeskyně není jen díra v zemi; je to unikátní systém vytvořený v korálovém vápenci, který tvoří celých 85 % povrchu ostrova.
Kromě toho je samotná prohlídka fakt zážitek, protože se tu nechodí pěšky, ale jezdí se speciálním elektrickým vláčkem. Celá jízda trvá přibližně hodinu a provede tě těmi největšími dómy. Zapomeň ale na chládek, na který jsi zvyklý z českých jeskyní. Tady je uvnitř docela horko a extrémní vlhkost, takže se i pod zemí pořádně zapotíš.
Uvidíš tady klasické stalaktity a stalagmity, ale dostane tě čistota zdejší vody. Vápencová skála funguje jako obří přírodní filtr, díky kterému má Barbados jednu z nejčistších pitných vod na světě. V jeskyni narazíš na „The Great Hall„, ohromnou prostoru vysokou přes 15 metrů, kde krystalizovaný vápenec září jako diamanty.
Welchman Hall Gully: Tam, kde příroda vyhrála nad časem
Jakmile jsem opustil podzemí, čekala mě dvoukilometrová procházka do Welchman Hall Gully. Tahle rokle je fascinující tím, že je to vlastně „zkolabovaná jeskyně„. Před staletími se tu propadly stropy a vznikl uzavřený ekosystém, který je geologicky stále propojený s Harrison’s Cave. Je to jedno z mála míst, kde uvidíš původní deštný prales tak, jak vypadal před příchodem kolonizátorů.
Jakmile vstoupíš dovnitř, pochopíš, proč se tomuto místu říká domov grapefruitu. Věděl jsi, že tenhle hořkosladký plod vznikl právě tady? Je to náhodný hybrid pomeranče a pomela, poprvé popsaný v roce 1750 jako „Zakázané ovoce Barbadosu„. Dneska tu místo zakázaného ovoce potkáš spíš tlupy zelených opic, které se prohánějí v korunách obřích bambusů.
Co v rokli nesmíš minout:
Zelené opice (Green Monkeys): Tyhle potvůrky sem byly dovezeny v 17. století ze západní Afriky a v rokli mají své oblíbené krmné místo.
Koření přímo na stromě: Cestou narazíš na divoce rostoucí muškátové oříšky, hřebíček a obří bambusy, které rostou rychlostí až několik centimetrů za den.
Flower Forest: Botanická meditace s výhledem na Atlantik
Z pralesa jsem pokračoval další dva kilometry pěšky do Flower Forest Botanical Garden. V tom horku a na sluníčku fakt zážitek. Ale jinak, než pěšky, to nešlo. Tato zahrada se rozkládá na pozemcích bývalé cukrové plantáže v nadmořské výšce 225 metrů. Díky tomu je tu o pár stupňů chladněji a vzduch je neuvěřitelně svěží, což je ideální únik od spalujícího slunce.
V důsledku své polohy nabízí Flower Forest ty nejlepší panoramatické výhledy na „Scotland District“ a divoké východní pobřeží, kde se tříští vlny Atlantiku. Procházíš se mezi majestátními palmami a obřími trsy helikonií nebo zázvorových lilií, které kvetou po celý rok. Je to místo, kde se čas zastaví a ty jen nasáváš vůni exotiky a klid vnitrozemí. Můžeš se tady zastavit, posadit se a jen tak si užívat tu krásu tady. Už teď mi to chybí.
Návrat k civilizaci a zasloužený relax
Jakmile jsem si prošel chodníčky v Flower Forest Botanical Garden, musel jsem pěšky zase zpět. Zpět na hlavní cestu, kde to vypadalo, že by mohl jezdit nějaký autobus nebo taxík. Takže znovu dva kilometry na sluníčku.
Chvilku jsem čekal u staré cedule To City a nic. Deset minut a pořád nic. A než tady stát, protože jsem chůze neměl asi ještě dost, tak jsem pomalu šel od zastávky k zastávce, ohlížel se a vyhlížel taxík.
Překvapivě jediný, který jel, jel v protisměru. Řidič přibrzdil, když mě tam už docela utahaného viděl, a z okýnka zakřičel „Bridgetown?“ A já „Yes.“ Rovnou jsem nasedl, dojel s řidičem na konečnou, tam se otočil a jeli jsme zpět. Skvěle investovaných 40 korun.
Den jsem pak zakončil přesně tak, jak se na Barbadosu sluší – skokem do tyrkysového moře na pláži, abych ze sebe spláchl prach z cest a prostě si jen tak lehl do písku a užíval si slunce a zasloužený odpočinek. Byl to ale parádní den.
Vše o Barbadosu v mém e-booku
Láká tě Karibik, ale nevíš, kde začít? V mém e-booku na e-shopu najdeš kompletní návod, jak si Barbados užít na maximum a bez stresu. Stojí to za to!
Objednávej tady