Madeira: Ostrov věčného jara

PR1 Vereda do Areeiro, Madeira

Pokud poletíš na Madeiru, nebudeš litovat. Madeira je jedním slovem, úžasná. Druhým slovem dokonalá a třetím, prostě láska! Zamiluješ si ji hned a nebudeš se odsud chtít vracet domů.

Teda, platí to jen v případě, že miluješ turistiku, rád chodíš, poznáváš přírodu a krajinu. V tomhle je Madeira neskutečná. Jestli se na dovolené raději válíš, pak si zajeď na Lipno a Madeiře se vyhni.

I když má Madeira pláže, oceán i sluníčko, není to tak úplně válecí ostrov. Při válení totiž přijdeš o to nejlepší, co ostrov nabízí. A to je nespočet turistických tras, které vedou kolem levád (vodní kanálky), vysoké vodopády, kopce a pohoří. To je ta pravá Madeira.

Pico Ruivo, Madeira

Jak se na Madeiru dostaneš

Každá dovolená začíná koupí letenek. Z Prahy nic nelétá přímo, tak se koukni třeba na Berlín. Letenky za pár korun, parkování na letišti také, takže žádný problém. 

Jasný, cesta do Berlína, chápu. Tak leťte čtyři, pro rozdělení nákladů na cestu autem a parkování je to ideální. 

My jsme letěli s EasyJetem, pro aktuální nabídku mrkni třeba na skyscanner.com, ale nic tady přímo nekupuj. Jen si najdi společnosti, které na Madeiru letí a pak letenku kup přímo na stránce letecké společnosti.

Kde na Madeiře bydlet

Jeden cestovatelský tip. Než začneš hledat ubytování na Madeiře, rozmysli se, co všechno chceš vidět. Ano, zase ta oblíbená fáze studování průvodce a plánování. Nevyhneš se tomu. Jestli chceš ušetřit čas, napiš si o mého průvodce, určitě ti pomůže.

Každopádně, jako vždy platí, že je lepší bydlet poblíž míst, na které se chceš podívat. Madeira sice není velký ostrov, ale i tak přejezdy zaberou dost času. Navíc ho trávíš dost v tunelech, Madeira jich je plná.

My jsme byli na Madeiře 11 dní a bydleli jsme na třech různých místech. Ubytování zajistíš přes booking.com nebo airbnb.com, záleží, co máš rád-ráda. Pro inspiraci, my jsme volili samostatné domky s kuchyňkou a 2 ložnicemi. První byla chatka doslova uprostřed lesa Chalet Pico das Pedras, pak domek s vířivkou v Porto Moniz (který jsem teda už nikde v nabídce nedohledal) a nakonec luxusní ubytování v Rochão Village. Tady jsme si říkali, že na závěr si dáme i relax v bazénu a vířivce. Že by to bylo fajn. No, bylo by. Kdyby byl bazén aspoň trochu vyhřívaný. Takže jsme si ho užili zhruba minutu. Ale jinak bydlení super. Obojí doporučuju. 

Cestování po ostrově

Ideální dopravní prostředek je auto. Možností je tady hromada. My jsme si udělali rezervaci v nějaké no name půjčovně, která ani neměla stánek na letišti. Auto nám ale přivezli na letiště, kde jsme podepsali smlouvu, zaplatili a frčeli. Vrácení pak proběhlo taky na letišti, jen jsme napsali zprávu, kdy přijedeme a dostali pokyn nechat klíče uvnitř auta v kastlíku. Žádný problém.

Cesty na Madeiře jsou ve výborném stavu. Hooodně času strávíš v tunelech, ale je to rychlejší, než jezdit pořád klikatými cestičkami nahoru a dolů. Ale i je si tady užiješ, neboj.

Let a vypůjčení auta

Let na Madeiru není nijak náročný. Trvá zhruba 4 hodiny (pokud teda letíš přímo). To se ale nedá říct o přistání. Přistávat tady můžou jen piloti, kteří absolvovali školení a test. Přibližovací manévr není jen klesáním v přímém směru, ale v závěru se pilot musí v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou pak trvalé turbulence, takže to s letadly dost hází a hrozí tu nebezpečí střetu s ptáky (jsem se dočetl na internetu). Častokrát piloti přistávací manévr opakují, takže v půlce přistání zase naberou výšku a dají si pár koleček, než to zkusí znovu, a nebo přistanou na vedlejším ostrově Porto Santo. My jsme měli štěstí, a i pán z půjčovny aut, který na nás čekal, hodnotil přistání slovy „najs lending“. Kdyžtak mrkni na videa na youtube, ať víš, do čeho jdeš.

Nejkrásnější místa Madeiry

Určitě jsem neviděl všechna krásná místa na ostrově, ale řekl bych, že ta nejkrásnější, která stojí za návštěvu, ano. Co tedy v žádném případě nevynechat? 

Východ slunce na Pico do Arieiro a trek na nejvyšší vrchol ostrova Pico Ruivo a zpět

V květnu vychází slunce na Madeiře kolem sedmé hodiny ranní. No a není lepší nápad, než se na něj jet podívat hned první den. Protože podle předpovědi počasí je to jediný den, kdy by mohl být krásný. Takže únava z předchozího vstávání a cestování stranou, a první den budíček na pátou. Z našeho ubytování je to „jen“ 22 km, ale cesta zabere hodinu. Na vrchol Pico do Arieiro vede sice fajn asfaltka, ale je to cesta do kopce, na vrchol, takže je to samá zatáčka. Na konci cesty zaparkuješ na parkovišti, vysedáš a zjišťuješ, že v 1818 metrech nad mořem je v květnu fakt zima. A fouká. To ale nevadí, protože přijedeš na poslední chvíli a sluneční představení právě začíná, tak utíkáš cca 500 metrů, abys našel nejlepší místo pro fotky. 

Jakmile začnou první sluneční paprsky prostupovat mezi skalami, vytvoří nádhernou atmosféru. Najednou ti nevadí, že ses nevyspal, že máš kraťasy i když skoro mrzne. Je to nádherné představení a úžasný zážitek. První z mnoha.

Když sluníčko začne hřát a ty máš mezitím každé místo vyfoceno minimálně ze tří úhlů, je čas vyrazit na trek. Začíná tady turistická trasa PR1, hřebenovka, která vede z 1818 metrů vysokého Pico do Arieiro na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo, který se tyčí do výšky 1862 metrů. Trasa měří zhruba 5 km, je to po hřebeni, výškový rozdíl není tak velký, bude to pohoda, za hodinu jsme tam, za další zpět. Omyl. Velký, velký omyl.

Už po prvních metrech ti dojde, že to s pohodou nebude mít nic společného. Celá trasa má asi milion schodů, takže tě pálí zadek, stehna. lýtka, chvilku na tebe svítí sluníčko, takže je ti horko, chvilku jsi ve stínu, tak je ti zase zima když začne foukat. 

Ale i přes tu náročnost, přes všechny ty schody, je to tady krásné. Krajina, výhledy a na vrcholu Pico Ruivo máš celou Madeiru jako na dlani. Stojí to za to. A věř mi, že díky těm všem schodům, bolavému zadku a zničeným nohám budeš na tento trek ještě dlouho vzpomínat. V dobrém samozřejmě. 

Levada dos Balcoes

K jedné z nejoblíbenějších vyhlídek na Madeiře vede prakticky po rovince zhruba 1,5 km dlouhá stezka. Zaparkuješ na pohodu na kraji silnice v Ribeiro Frio, nebo na parkovišti. Jdeš upravenou širokou cestou lesem, z části podél levády, až dorazíš na vyhlídkovou plošinu. 

Ta se tyčí na vysoké skále nad hlubokým zalesněným údolím. Vidíš odsud nádherné výhledy na vnitrozemí, můžeš pozorovat i nejvyšší vrcholky ostrova – celý hřeben Pico Arieiro (1818 m), přes Pico das Torres (1847 m) a Pico Ruivo (1861m) až po Pico das Pedras (1302m).

A když si sebou vezmeš nějaké zobání pro pěnkavy, tak budeš mít třeba štěstí a nakrmíš je z ruky. Když se pokocháš a nakrmíš ptáčky, jdeš k autu stejnou pohodovou cestou. 

Casas Tipicas de Santana

Když budeš náhodou nebo třeba i záměrně projíždět městečkem Santana na severu ostrova, zastav a projdi se. Narazíš tady na vyhlášené bíle omítnuté tradiční pastevecké domky s červenými dveřmi, modrými okenicemi a doškovou střechou. Skanzen je přímo ve městě, nejvíc kolem centra (přes cestu je i kryté parkoviště).

Kolem domků se můžeš jen tak projít, posedět, nakouknout dovnitř, koupit si suvenýry nebo si dát panáka tradiční místní ponchy. Je to fajn zastávka, která ti zabere třeba jen půl hoďky.

Levada do Furado - Ribeiro Frio

Levada do Furado – Ribeiro Frio je jednou z nejstarších a nejkrásnějších tras. Přibližně 7 km dlouhá okružní trasa nabízí krásné výhledy, hluboké srázy, několik tunelů, všude kolem nádhernou vegetaci a sem tam nějaký vodopád. Projdeš se také chráněným vavřínovým lesem z původní madeirské vegetace.

Všechna tahle krása začíná ve vesničce Ribeiro Frio, odkud se vydáš na středně náročnou trasu. I když, když dáš cestu z Pico do Arieiro na Pico Ruivo a zpět, tak už jsou všechny treky jednoduché, bych řekl. První tři kilometry jsou po rovince a pak to přijde. Na dalších 2 km doslova vyšplháš o 350 metrů do výšky no a když jsi nahoře, tak máš před sebou poslední 2 km a ty seběhneš zase dolů. Tam mrkneš na levádu, která teče po schodech, pokocháš se kvetoucími kytkami, dáš svačinu, sedáš do auta a vyrážíš za dalším dobrodružstvím, protože máš ještě celé odpoledne volné.

Ponta de Sao Lourenco

Další dobrodružství je tady. Ze zeleného lesa na vyprahlý nejvýchodnější bod Madeiry – Ponta de Sao Lourenco.  Teda, vyprahlý jak kdy. Jeho barva se s ročním obdobím mění.

Dostaneš se sem v pohodě, silnice vede až k začátku trasy, kde zaparkuješ na parkovišti. Nejspíš bude pálit slunce a foukat silný vítr. Tak se na to připrav a nezapomeň mít sebou dost vody.

Cesta k nejvýchodnějšímu bodu ostrova a zpět měří zhruba 8 km a ani kousek nevede po rovince. Neustále jdeš nahoru a dolů, sejdeš a vyjdeš hodně schodů, takže to tvůj zadek zase pocítí a bude pálit.

Těsně před koncem první půlky cesty je velice příjemná hospůdka Casa do Sardinha. Radím ti, nevšímej si jí a dojdi si v klidu na konec. Hlavně neudělej tu chybu, že si sem sedneš rovnou. Je to lákavé, nohy tě už bolí, chceš si odpočinout, ale vydrž. Dojdi až na konec a tady se zastav cestou zpět. Když si sem totiž sedneš rovnou a dáš si něco dobrého, tak už zaručeně na konec nedojdeš – mluvím z vlastní zkušenosti. V hlavě už budeš mít jen tu náročnou cestu zpět a ty stovky schodů. 

Funchal

V hlavním městě Madeiry můžeš navštívit hromadu turistických lákadel, které najdeš v každém průvodci. My jsme je ale nenavštívili, takže ti o nich nic neřeknu.

Co je fajn, tak se jen tak projít po městě. Začni u pevnosti ze 16. století, tady se můžeš i vykoupat v jezírcích, projdi se po nábřeží. Zastav se ve stánku, kup si luxusní zmrzlinu a plácni sebou do Parku svaté Kateřiny a jen tak relaxuj.

Kousek od nábřeží se můžeš mrknout do ulice Rua de Santa Maria, která je známá malbami na dveřích. Za návštěvu taky stojí farmářské tržiště Mercado dos Lavradores, kde můžeš koupit ovoce, zeleninu nebo také suvenýry. Dej ale pozor na to, kde nakupuješ. Jsou tu i takové turistické pasti, kde tě odchytnou u stánku, dají ti ochutnat všechno ovoce, co jsi do teď ani nevěděl, že se dá jíst a najednou si kupuješ 6 malých banánků za 5 Eur.

Cabo Girão

Na jihu ostrova, vzdušnou čarou asi 9 km od centra Funchalu, je strmý mořský útes Cabo Girão. Se svými 589 metry nad mořem je to nejvyšší útes na Madeiře, druhý nejvyšší v Evropě a dvanáctý nejvyšší na světě. 

Padá téměř kolmo dolů do oceánu a na jeho nejvyšším místě se můžeš projít po prosklené turistické vyhlídce, která trčí přes hranu útesu. Nikde jinde v Evropě nenajdeš výš položenou útesovou vyhlídku s prosklenou podlahou. A procházka tady stojí za to. Nejen pohled dolů, kde vidíš jen hladinu oceánu téměř 600 metrů pod sebou, ale i do okolní krajiny. Na jedné straně vidíš městečko Camara de Lobos a za ním Funchal, na druhé pak zatravěnou plošinu.

Vstup na vyhlídku je zdarma a je možný 24 hodin denně. Nezapomenutelné jsou prý výhledy na zapadající slunce (ale to nedokážu potvrdit).

Levada do Rei

Další z míst, které nesmíš minout. Začátek Levady do Rei (PR18) najdeš na okraji městečka Sao Jorge. Když přijedeš ráno, pohodlně zaparkuješ na malém parkovišti. Celá leváda vede hustou vegetací vavřínového lesa a oprávněně bývá zařazována mezi nejkrásnější stezky na Madeiře. 

Většina trasy vede po rovině nebo s mírným stoupáním a klesáním a měří zhruba 5 km v každém směru. Cestou se ti naskytnou krásné výhledy na neporušený zelený ráj. Potkáš také několik menších vodopádů a pod jedním větším musíš proběhnout. I to je zážitek.

Trasa končí v místě zvaném Ribeiro Bonito. Úžasné místo s potůčkem, které všude obklopují kapradiny. Sedni si tady, relaxuj a užívej si pohledy, které jen tak nevidíš.

Miradouro do Teleferico Das Achadas da Cruz

Ve vesničce Achadas da Cruz se na útesu nachází lanovka, která tě za 3 eura sveze několik set metrů za mírného pohupování dolů k pobřeží a pak zpět. Dole najdete políčka a zahradní domky, na něž se čas od času sjíždí místní. Můžeš to dolů taky seběhnout (cca půl hodiny a cestička není moc pro slabé povahy). My jsme to dali dolů pěšky a nahoru lanovkou.

Levada do Caldeirão Verde - Caldeirão do Inferno

Jestli ti mám doporučit jednu levádu, kterou v žádném případě nesmíš vynechat, pak je to právě tahle. Nebo spíš tyhle dvě.  Ale musíš ji projít až do konce ke Caldeirão do Inferno. Celá trasa začíná v místě zvaném Queimadas, kde je malé placené parkoviště.  Jinak než autem se sem nedostaneš. Sotva vyjdeš z parkoviště, budeš si připadat jako v pohádce. První pohled směřuje na dvě stavení se slaměnou střechou na okraji lesa, uvnitř je kdyžtak kavárnička. Romantika! Fotogenické místo hned na začátku.

Levada do Caldeirão Verde a na ni navazující trasa do Caldeirão do Inferno není okružní. Jdeš tedy stejnou trasou tam i zpět. Celkem nachodíš přes 16 kilometrů, vyčleň si proto určitě celý den. Přijeď hned ráno, než tam budou všichni ostatní. Tato leváda totiž patří mezi ty více navštěvované. Nabídne ti ale vše, co od turistiky na Madeiře očekáváš. Impozantní výhledy na okolní krajinu, překrásné vodopády i spoustu tunelů.

Prvních 5 kilometrů tě nečeká žádné velké stoupání. Pohodička. Nejdřív jdeš docela širokou pěšinou romantickým lesem. Ta se ale začne postupně zužovat, těš se. Po chvilce dorazíš k prvnímu vodopádu, pak následuje první tunel, který vede do zatáčky. Je v něm tma, takže tady čelovku oceníš. Po pár minutách další tunel, tentokrát delší a sotva z něj vyjdeš, jsi v dalším.  Některé tunely jsou nízké, tak dávej pozor na hlavu a zároveň, kam šlapeš. Vedle levád je mokro, často jsou tam kaluže plné vody a občas se čvachtáš v blátíčku.

Cestou se ti po pravé straně otevřou výhledy do impozantního údolí Ribeira Grande a cestička ti skoro zmizí. Najednou máš vlevo jen strmou skalní stěnu po které mezi kapradinami a mechy stékají kapičky vody, ve skále vytesanou levádu a jdeš jen po jejím okraji. Na pravé straně to není o moc lepší. Jistí tě jen zábradlí s ocelový lanem a za ním už nic není. Jen hluboký příkrý sráz.

To tě ale nerozhází, není to nijak nebezpečné. Tak jdeš dál, občas se vyhneš tělo na tělo vyhneš jiným turistům, kteří už jdou zpět. Jdeš ale dál, občas se tělo na tělo vyhneš turistům, kteří už jdou zpět. Po balvanech, do kopce podél potoka přijdeš k vodopádu Caldeirão Verde. Vodopád je vysoký asi 100 metrů a padá do malého jezírka. Tady si dáš pauzu, svačinu a připravíš se na tu horší část trasy, a není to cesta zpět. 

Do Caldeirão do Inferno ti zbývají asi 2 km, ale budou výživné. Spousta schodů, další tunely a vodopády. Ale za ten nádherný Pekelný kotel na konci ta cesta stojí. Takže to nevzdávej a dojdi až na konec. Trasa končí u kolmé stěny, po které stéká voda v drobných pramíncích. Nádhera. No, a až se tady pokocháš a pokusíš se stěnu vyfotit (je tak velká, že to moc nejde), tak se dej stejnou cestou zpět. Ta bude mnohem zábavnější, pravděpodobně se budeš vyhýbat mnohem víc ostatním turistům na úzkém levádovém chodníčku. Na konci trasy přijde únava, ale celý den tady za to jistě stál.

Levada das 25 Fontes (Las Levadas de Rabacal - 25 Fontes, Risco, Lagoa do Vento)

Nejpopulárnější leváda na Madeiře, kde s jistotou narazíš na nejvíc turistů. I tady se ti vyplatí, když si přivstaneš a přijedeš ráno. Na začátku trasy jsou dokonce dvě parkoviště, když přijedeš brzy, zaparkuješ na pohodu, odpoledne je plno.

Od parkoviště máš dvě možnosti kudy se vydat. Můžeš seběhnout po silnici dolů k restauraci a vydat se po PR6 rovnou k 25 Fontes, nebo můžeš od parkoviště nejdřív po trase PR6.2 k ikonickému vodopádu Lagoa do Vento. 

I na této trase si užiješ nádherné výhledy do okolní krajiny, vavřínové lesy plné vřesovců a visících lišejníků a spoustu dalších krás. Dohromady nachodíš přes 12 kilometrů, většinou v mírném terénu, sem tam s trochu prudším stoupáním či klesáním. Vyšlápneš si tu i nějaké schody. Cestička se i tady bude zužovat, místy je podél zavlažovacího kanálu úzká a jistí ji zábradlí.

Madeira je plná nádherných přírodních krás a stoprocentně to platí i o 25 Fontes, který tě bude čekat na konci trasy. Nejedná se ale o vodopád, nýbrž o 25 pramenů, které stékají po kolmé stěně do jezírka. Budu se opakovat, ale ten pohled je fakt nádherný. 

Pico Grande

Pico Grande je 1654 metrů vysoký vrchol Madeiry. Vede k němu asi 5 km hřebenová trasa. Jestli už máš plné zuby lesů, levád a vodopádů, tak je to nejlepší cesta na to se odreagovat. Já jsem si ji dal sám. Doslova. Za celý den jsem potkal 8 lidí.  

Trasa s označením PR12 začíná jak jinak, než na parkovišti, na mapě označeném jako Boca da Corrida.  Přijedeš, zaparkuješ, vyrazíš. Nezapomeň opalovací krém a hodně, hodně vody. Sluníčko tady dost pálí. Trasa je poklidná, celou dobu koukáš na okolní vrcholky nebo dolů do nížin a pozoruješ, jak se přibližuješ k obelisku, který je tvůj dnešní cíl. Jsem zvědavý, jak se tam leze. 

Tři a půl kilometru máš za sebou, zbývá necelý kilometr, který otevírá děsivá cedule s nápisem Pico Grande, takže jdeš správně. Na posledním kilometru tě čeká 300 metrů do výšky. Nejdřív pár schodů z kamenů, kde už nějaký ten šutr chybí, jistí ho zábradlí, které vypadá chatrně a napravo už pak jen sráz a pád dolů. Uff, začíná to být děsivé a to ještě není konec. 

Ale když už jsi až tady, tak sebereš všechny síly a jdeš. Sluníčko pálí, zadek pálí, nohy jsou v ohni. Jsi nahoře. Skoro. Už jen ten velký šutr. Je hladký, takže aby ses dostal až nahoru, musíš se chytnout lana a vylézt po něm. Je to trochu adrenalin, ale když si nahoře. Wow. Já si na chvilku raději sednul, abych se uklidnil. Ideální místo na svačinu, fotky nebo vypuštění drona. A nikde nikdo. Velká paráda. Cesta zpět je pak po stejné trase.

Fanal

Poslední zastávkou je Fanal – Mlžný les. Místo, kde žádný strom není stejný a všechny jsou vlivem prostředí nejrůzněji ohnuté a nakloněné. Je to místo, přes které přechází mraky ve kterých vanou silnější větry, je v nich zima a vlhko.

Sem se taky nezapomeň podívat a i sem vyraz hned ráno. Je možná víc pravděpodobné, že chytneš mlhu, se kterou je to tady faaak fotogenické a zároveň krom krav nikoho nepotkáš. 

Přijedeš, zaparkuješ na parkovišti, oblečeš si na sebe všechno oblečení, co najdeš, páč je venku fakt zima. Máme štěstí. Všude kolem mrak. Rychle přechází, takže se ráz krajiny kolem mění každou minutou.

Od parkoviště a celkově z Fanalu vychází několik tras. My jsme se šli jen tak projít kolem stromů, jsou tam vyšlapané cesty a nakonec z toho byla zhruba 3 km okružní trasa až kolem laguny, která je sice na mapě, ale ve skutečnosti už vyschla. Bacha ale, pasou se tam krávy, tak pozor, kam šlapeš a hlavně žádnou nenaštvi. 

Fotogalerie

Madeira je neskutečně nádherný ostrov, který stojí za návštěvu. Je stvořený pro milovníky turistiky a má spoustu míst, nad kterými budeš žasnout a koukat doslova s otevřenou pusou a rozhodně nebudeš litovat času tady stráveného. Naopak, budeš tady chtít zůstat co nejdýl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *