La Palma je vulkanický ostrov v podobě kaldery. Je jedním ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů. Nachází se v Atlantském oceánu při západním pobřeží Afriky. Celý ostrov byl v roce 2002 prohlášen organizací UNESCO světovou biosferickou rezervací La Palma. Ostrov je sopečného původu se stářím 3 až 4 miliony let. Z mořského dna se zdvihá do celkové výšky téměř 7 km. Základna sopky se nachází zhruba 4.000 metrů pod hladinou moře a nejvyšší vrchol ostrova Roque de los Muchachos se tyčí do výšky 2426 metrů nad hladinu moře.
La Palma je v současné době nejvíce vulkanicky aktivní ostrov ze všech Kanárských ostrovů. Poslední erupce se na tomto ostrově datuje do září 2021, předtím došlo k vulkanické činnosti v roce 1971, kdy soptil vulkán Teneguia, který se nachází na jižním konci ostrova. (zdroj: Wikipedia)
Proč La Palma
La Palma je pátým největším ostrovem Kanárských ostrovů, leží v jejich západní části. Ostrov je ráj pro milovníky turistiky. Zamiluješ si tady hory, kopce, mlžný vavřínový les a sopky. Hlavně sopky.
Nenarazíš tady sice na pláže se zlatým pískem, protože sem nedovanou větry ze Sahary, ale přírodu a celkově celý ostrov si užiješ v každém ročním období.
Dostat se na La Palmu
Cesta na La Palmu může být z ČR trochu komplikovaná a drahá. V roce 2022, když jsme se sem vydali, nelétalo z Česka nic přímo a i v roce 2024 to platí. Dá se s přestupem a ceny jsou poměrně vysoké.
Proto jsme se raději rozhlédni po okolních letištích, myslím, že to bude zajímavější a výhodnější. S vyhledáváním ti jako vždy pomůže google flights nebo skyscanner. Jak na letenky popisuju na stránce https://florinacestach.cz/tip_letenky/, tak na ni mrkni. I tady platí, že ve vyhledavačích letenku jenom vyhledáš a nakupuješ pak přímo na stránkách letecké společnosti. O výhodách takového nákupu nemusím znovu mluvit. My jsme letěli za covidu, takže jsme let 2x přesunovali, a řešit to napřímo s leteckou společností bylo úplně bez problémů.
Nejlíp nám vycházel (v roce 2022) přímý let s EasyJetem z Berlína. Autem jsi z Prahy v Berlíně za tři hoďky, parkování na letišti na pohodu a ve čtyřech se to krásně rozpočítá.
Rozpočet (v roce 2022)
- Letenka celkem cca 4.200 Kč (letenka, 2x přesun letu, dokoupení kufru)
- Nafta Praha – Berlín – Praha 483 Kč
- Parkování na týden v Berlíně na letišti 365 Kč
- Půjčení auta na La Palmě 960 Kč
- Ubytování na týden přes airbnb 3.700 Kč.
Dohromady ani ne 10 tisíc. Což je míň, než stojí samotná letenka z Prahy. A tohle už je včetně ubyka. Dál musíš samozřejmě připočítat nějaký benzín a jídlo. Ale Lidl nebo HiperDino to tady jistí. A ceny? Něco levnější, něco dražší než u nás. Dohromady žádná velká hrůza. Záleží, jak moc se rozšoupneš a kolik nakoupíš Prosecca (nebo mandarinkového džusu v Lidlu, který je TOP!).
Auto a ubytování
My jsme La Palmu navštívili na začátku dubna 2022. Celoročně jsou tady teploty nad 20 stupni a srážek není nijak moc. Už delší dobu předem jsme měli zarezervované auto, tak jsme si ho po příletu na letišti rovnou vyzvedli. Půjčoven je tady dostatek, my využili už dříve ozkoušený Cicar. Obecně na cestování po Kanárských ostrovech nepotřebuješ velké auto. Cesty k turisticky atraktivním místům jsou tady často úzké a klikaté, takže stejně moc rychle jezdit nebudeš.
Ubytování jsme si zamluvili přes airbnb, byt v centru hlavního města Santa Cruz de la Palma. Dvě ložnice, dvě koupelny, kuchyňka. Bohatě stačí.
La Palma: Povídání o ostrově
Asi před 500.000 lety se původní sopka Taburiente zhroutila obřími sesuvy půdy a vznikla tak Caldera de Taburiente. Ta je nyní základem ostrova. Nad Calderou se pak tyčí do výšky 2.426 metrů nejvyšší vrchol ostrova Roque de los Muchachos. Sopečnou aktivitou pak vzniklo několik dalších vulkánů, které se táhnou po celé délce ostrova. La Palma je v současné době nejvíc vulkanicky aktivní ostrov Kanárských ostrovů.
I když se La Palma může na mapě zdát jako menší ostrov, vidět a poznat tady můžeš spoustu míst. Příroda je tady nádherná. Navíc, pokud máš to štěstí (nebo smůlu, jak se to vezme), že jsi tady v období, kdy se ozvala Cumber Vieja a všude narážíš na lávu, pak co celý zážitek z ostrova umocňuje.
Můžeš tady být klidně 10 dní a pořád budeš mít kam chodit a co objevovat. Nejen marsovskou krajinu v okolí vulkánů, ale třeba i vavřínový mlžný prales, horské vrcholky, stěny Caldery Taburiente, nebo třeba černé pláže a koupání v oceánu. Všechno je možné.
Spoustu tipů i náš kompletní itinerář včetně vyznačených míst a tras v mapách jsem sepsal do svého průvodce, který ti rád (a klidně zdarma) zašlu. S plánováním cesty ti určitě pomůže, tak ho nezapomeň přibalit.
Santa Cruz de la Palma
Santa Cruz de la Palma leží na východním pobřeží Atlantského oceánu, zhruba uprostřed ostrova. Je to příjemné městečko s centrem plným nejrůznějších obchůdků, restaurací i barů. Jídlo pohodlně nakoupíš v supermarketu, v centru je jich několik a seženeš vše, co potřebuješ. Navíc sebou můžeš plácnout i na pláž s černým pískem, která je taky rovnou v centru. Nám na to bohužel nezbyl čas.
Cumbre Vieja
Když na La Palmu přiletíš 3 měsíce poté, co Cumbre Vieja ukončí svou erupci a víš, že je všude čerstvá láva, tak je jasné, že první cesta vede právě sem. K místu nedávné erupce. Ze Santa Cruz de la Palma jsme se vydali na druhou stranu ostrova. Přes El Paso do Elpalme Tajuya, kde je vyhlídkové místo Mirador de Tajuya. Je to plácek před místním kostelem, ze kterého je výhled na nově vzniklý kráter stratovulkánu Cumbre Vieja.
Mimochodem, právě stratovulkán Cumbre Vieja zabírá celou jižní třetinu ostrova a je tvořený desítkami kráterů, dómů a parazitických kuželů. Vulkán je původcem všech erupcí na ostrově za posledních 7.000 let a je to nejaktivnější vulkán celých Kanárských ostrovů. Poslední erupce probíhala mezi 19. zářím a 13. prosincem 2021, což byla nejdéle trvající erupce za posledních 500 let a ukončila tak 50 let dlouhé období nečinnosti. Lávový proud zničil přes 2100 domů (vesnice El Paraíso, La Laguna a Todoque), 66 km pozemních komunikací, pohltil oblast o velikosti 9 km². Černý sopečný popel pokryl okolí o rozloze 55 km².
Dostat se až k lávě
Kdo by se ale spokojil s vyhlídkou, že? Jasně, že se chceš podívat co nejblíž a doslova si na nový kráter šáhnout. Auto jsme nechali na parkovišti u kostela a jen tak se vydali uličkami směrem vzhůru k novému kuželu. Cestou jsme minuli nespočet dobrovolníků, kteří pomáhali čistit domy a uklízet nánosy sopečného prachu, aby byly domy zase obyvatelné. Všude černo, všude prach. Na jednu stranu smutný pohled, na druhou fascinující.
Dostali jsme se až k místu, kudy se valil proud lávy. Po erupci zůstala lávová řeka vysoká odhadem víc než tři metry, v některých místech široká až tři kilometry. Neuvěřitelné, jakou má příroda sílu a moc.
Cascada de los Colores
Další den, další dobrodružství. Tentokrát jsme se vydali k barevnému vodopádu Cascada de Colores. Není to ale žádná přírodní památka, jak by se mohlo zdát, ani nebyla vybudována jako turistická atrakce. V 60. letech byla postavena zeď, která měla zadržovat vodu z Caldery. Žluté a oranžové odstíny jsou dány obsahem železa rozpuštěného ve vodách kaňonu. Zdejší voda patří k nejželezitějším na celém ostrově La Palma. O zelené tóny se pak starají vodní řasy a mechy. Spolu pak vytváří paletu odstínů, která se v průběhu roku a v závislosti na mohutnosti toku vodopádu mění.
Už i cesta k vodopádu je velmi zajímavá a dá se říct, že svým způsobem nezapomenutelná a zážitková. Autem se dostaneš úzkými cestičkami až na parkoviště (na mapě označeno jako Estacionamiento de La Caldera de Taburiente), odkud začíná turistická trasa.
My jsme minuli ceduli, která upozorňovala na to, že je trasa uzavřená a vydali se korytem řeky Barranco de las Angustias. Jdeš řekou (určitě to chce trackové boty, ideálně voděodolné), přeskakuješ z kamene na kámen, občas uhneš z řeky a vyšplháš se do kopce, pak zase sejdeš dolů do řeky. Je to zhruba 5 km. Celou dobu se kocháš okolím s úžasnou přírodou a kolmými stěnami Caldery de Taburiente.
I když by se mohlo zdát, že je jedna z turistických atrakcí, my jsme za celou cestu tam a zpět potkali jen pár dalších skupinek lidí.
Když jsme dorazili k vodopádu, tak jsme ho měli sami pro sebe, takže došlo i na sprchování se v něm. Jen bacha, sem tam z něj lítají kamínky.
Roque de los Muchachos
Nejvyšší vrchol ostrova se tyčí do výšky 2.426 metrů. Až nahoru se dostaneš pohodlně autem po slušné asfaltce. Cesta je klikatá a překvapivě hlavně do kopce. Neboj se vyrazit, i kdyby bylo dole zamračeno. Mraky se tady drží většinou ve výšce kolem 1.000 metrů, takže se dostaneš krásně nad ně a v luxusním výhledu ti nebude vůbec nic bránit. Využívají toho taky observatoře, které jsou na vrcholu umístěny. Najdeš tady i největší optický teleskop na světě. A to noční pozorování hvězd….
GR 131
Když zaparkuješ na parkovišti, nezbývá než vyrazit na procházku po okolí. Vede tudy turistická trasa GR 131, která má celkem 66 km a dá se prý projít za 4 až 6 dní. To jsme ale nezkoušeli. Přece jen radši spíme v posteli s peřinou než ve stanu ve spacáku.
Vzali jsme úsek mezi Roque de los Muchachos na Pico de la Cruz, dlouhý zhruba 5,5 km v každém směru. Trek vede celou dobu po hřebeni a má docela prudké sestupy a výstupy. Nic pro slabé povahy. Navíc tě celou dobu spaluje sluníčko, protože jsi nad mraky a stín tady prakticky není. Nezapomeň hodně vody a svačinu sebou.
Celou cestu sleduješ až neskutečné výhledy do Caldery de Taburiente a na okolní sopky. Celou La Palmu máš jak na dlani a dohlédneš i na Tenerife a El Teide. Celkově jsme tady i s přestávkami na svačinky a nějaké ty selfíčka strávili zhruba 8 hodin.
Pro závěr dne jsme naplánovali menší relax v Piscinas de la Fajana. Je to místo na severu ostrova, kde je několik přírodních bazénků ke koupání. Rozbalíš deku (na beton teda), natáhneš se na sluníčko a odpočíváš.
Do vody se odvážíš jednou, protože v dubnu, i když je teplo a sluníčko svítí, tak voda není žádná velká hitparáda a je docela studená. Když už jsem u těch bazénků, zkus i Charco Azul. Ty jsou o něco níž, na východní straně ostrova a taky moc hezké. Obojí se vstupem zdarma.
NA DOTEK HVĚZDÁM
La Palma má jedny z nejlepších podmínek na světě pro pozorování oblohy. Stopro si vyraz na vrchol Roque de los Muchachos ještě jednou, tentokrát v noci.
No, na duben byla docela zima, přece jen je to skoro 2.500 metrů nad mořem, ale zážitek.
Tak jasné hvězdy, jako jsou tady jsem snad ještě neviděl. Nic je neruší, navíc mraky jsou pod tebou, takže okolní krajinu doslova přikrývají a ty najednou vidíš jen tmu, hvězdy, měsíc. Romantika jako blázen.
Bosque de los Tilos
Mlžný vavřínový prales a hvězda ostrova La Palma je jasným cílem dalšího výletu na La Palmě. Nachází se v severní polovině ostrova, 4 km od Los Sauces. Je to ekosystém zděděný z třetihor, který se ve své době stal první biosférickou rezervací na ostrově. Uchovává přírodní dědictví výjimečné hodnoty. Silnice, která sem vede, končí u návštěvnického centra, kde se můžeš (zdarma) o rezervaci dozvědět víc. Také zde začíná několik turistických stezek.
My jsme absolvovali tři trasy. První, dlouhá zhruba 2 km, nás dovedla na vyhlídku Mirador Espigón Atravesado. Převýšení zhruba 250 metrů nám dalo dost zabrat. Ale finální vyhlídka stála za to. Rozlehlé stěny, hustý les a ptáčci, kteří čekají, co jim nasypeš. Zpět to bylo z kopce, takže to byla rychlovka.
Cascada de Los Tilos
Druhou trasou se dostaneš k největšímu zdejšímu lákadlu. Vodopádu Cascada de Los Tilos.
Od silnice je to krátká cesta, dokonce jdeš chvilku podél levády a připadáš si tak trochu jako na Madeiře. Pak tunel a jsi u vodopádu. Jestli chceš hezké fotky, tak čekej… čekej… čekej… a když to cvakneš pod správným úhlem, tak se ti to podaří i bez lidí.
Třetí trasa pak začíná přímo u návštěvnického centra. Pán u vstupu říkal, že je to prej ízy track. Prej. Připrav se na asi milion schodů, pořád do kopce, převýšení šílené. Najednou objevuješ svaly, o kterých jsi netušil, že někde máš.
Po zhruba 2 km přijdeš totálně zničený na mýtinu, kde je altán, lavičky a výhled na východní pobřeží a oceán. Odpočineš si, dáš si svačinu, uděláš další fotky a jdeš stejnou cestou zase zpět. Jen dolů, takže je to rychlejší.
V Bosque de los Tilos zažiješ explozi biodiverzity a zeleně. V neškodné džungli nalezneš hojné mechové porosty, ticho a svěží vůni listí.
Je to jednou z mála rezervací mlžného vavřínového pralesa na světě, s bujnými stromy širokých listů, jaké se před miliony let bohatě vyskytovaly na celé naší planetě. Právě proto byl Bosque de Los Tilos v roce 2002 vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO a dnes se její ochrana vztahuje na celý ostrov.
Ruta de Los Volcanes
Náročná tůra mezi sopkami. Celková délka je téměř 25 km a šplhá se do výšky až téměř 2.000 m. Jejím výchozím bodem je tábořiště El Pilar (Refugio del Pilar), které leží v horském sedle, kde se setkávají pohoří Cumbre Nuave a Cumbre Vieja. Končí pak na samém cípu ostrova u majáku Faro Fuencaliente.
Plán krásný, realita jiná. Nebyl náš cíl dát celých 25 km v jednom směru, ale chtěli jsme začít v El Pilar. Možná, kdyby nesoptila Cumbre Vieja, tak by se to podařilo. Celí natěšení jsme vyrazili a přijeli až k zátarasům a uzavřené cestě. Takže nic. Ale nezoufali jsme a další den jsme to zkusili obráceně.
Faro Fuencaliente, Salinas de Fuencaliente
Už příjezd k majáku Faro Fuencaliente ti naznačuje, že se blížíš na tak trochu jinou planetu. Máš pocit, že jsi spíš na Marsu, než na Kanárských ostrovech.
Hned vedle parkoviště a majáku jsou Salinas de Fuencaliente. Určitě se nezapomeň zajít podívat i sem. Projdeš se kolem lávových jezírek, kde se odpařuje mořská voda a vzniká sůl. Tu si pak můžeš koupit v obchůdku, který je hned vedle Mischelinské restaurace.
U majáku začíná (nebo končí) trasa GR 131. Tady je pod názvem Ruta de los Volcanes. Tedy cesta mezi vulkány.
Od majáku se vydáš do kopce. Není se kam ztratit. Je tady cestička z drobných lávových kamínků, něco jako štěrk. Kolem pak větší lávové kameny a balvany. Když svítí sluníčko, dává ti zabrat. Není tu ani kousek stínu.
Po ani ne hodině míjíš Vulkán Teneguíja. Ten o sobě dal naposled vědět v roce 1971. Můžeš si trasu prodloužit a jít až k němu nebo vylézt až na horu a kouknout do kráteru. Ale když víš, že tě ještě pár kilometrů a strmý kopec čeká, tak se radši nezastavuješ.
San Antonio
Těsně pod vulkánem San Antonio tě čeká snad nestrmější část. Když ji zdoláš, ocitneš se u vstupu do návštěvnického centra. Zaplatíš 5 Eur a jdeš se kouknout. Návštěvnické centrum je super. Jestli tě zajímá historie Kanárských ostrovů, jakože jak vznikly, jak jsou propojeny sopečnými kanály a jak se vyvíjeli, je to pro tebe svatý grál. Všechno se tu dozvíš. A jako bonus si můžeš na simulátoru zemětřesení vyzkoušet, jaké to je, když se pod tebou všechno třese.
Samotný vulkán je pár desítek metrů od návštěvnického centra. Jdeš po jeho vrcholu až k vyhlídce na vulkán Teneguíja. Cestou koukáš chvíli do kráteru, chvíli do okolí posetého lávou. Pokocháš se výhledy a pak celou cestu zase zpět. Zase se jde líp, protože je to zpět z kopce.
Ruta de Los Volcanes II.
Sopek a kráterů není nikdy dost, takže nezbývá nic jiného, než vyrazit na další část trasy mezi vulkány. Tentokrát z místa Fuente de los Roques. Je to rekreační oblast, která se nachází v nadmořské výšce více než 1.000 metrů. Dá se sem přijet autem a zaparkovat na parkovišti. My, už znalí hlídačů a zavřených tras, jsme raději zaparkovali o kousek níž a rovnou se vydali na trek přes starou lávu, mimo tábořiště.
Vlastně trochu bez cíle, ale přišli jsme až k vulkánu de Martin. Cesta opět jako marsovskou krajinou, jen tentokrát i se stromy a nějakou zelení. A protože v této výšce většinou plynou mraky kolem La Palmy, tak jsme se několikrát ocitli přímo uvnitř mraku, což jen dokreslovalo místy až děsivou atmosféru této oblasti.
Vulcán de Martin
Vrchol Vulkánu de Martin byl nějakou dobu právě v mracích ukrytý, ale jakmile se oblaka rozestoupila, mohli jsme pozorovat jeho charakteristickou barevnost.
Po jeho obvodu se střídá jedna barva za druhou, je to až neskutečný pohled. Ten ještě umocňuje teplo, které od z vulkánu stoupá.
Pro cestu zpět jsme zvolili druhou trasu (na jednom rozcestí jsme odbočili vpravo a šli spíše okruh). Po chvilce jsme se ocitli v borovicovém lese.
Borovice kanárská
Jen pro zajímavost, Borovice kanárská je ohnivzdorný jehličnan. V ekosystému Kanárských ostrovů má klíčovou úlohu v zadržování vody. Důvodem je často se vyskytující oceánská mlha, která kondenzuje na dlouhých jehlicích této borovice a poté kape na zem. Tato borovice se vyskytuje přirozeně pouze na Kanárských ostrovech, kde roste na vulkanických substrátech, v nadmořských výškách 600-2000 metrů a vytváří zde rozlehlé, často jednodruhové lesní porosty.
Jaká byla La Palma
La Palma je určitě ostrov, který překvapí. Překvapí svou krásou a různorodostí. Je to místo, kam se má cenu vracet. Ne nadarmo se se La Palmě říká La isla Bonita (krásný ostrov). Za týden jsme ani zdaleka neviděli vše, co tento ostrov nabízí. Pokud se sem chystáš, nejezdi jen tak. Naplánuj si a rozvrhni si, co chceš všechno vidět a pečlivě si vše naplánuj.
Fotogalerie
