Loni jsem se rozhodl, že vynechám advent v Praze a vyrazím do tepla. Žádné mrazy, žádný stres, prostě zmizet na celé tři týdny a vrátit se až na Štědrý den. Spojil jsem příjemné s užitečným a vyrazil na jazykový kurz na Barbados. Jak jsem tyhle tři týdny prožil?
Odpoledne na Miami Beach
Osmnáctý den na Barbadosu byl o totálním vypnutí na mojí oblíbené Miami Beach, kterou mám v podstatě přímo pod barákem v Oistins. Po škole jsem nikam nespěchal a prostě jsem se rozhodl, že dneska budu jen „plážový povaleč“, protože i takhle vypadá poctivá dovolená.
Miami Beach, které místní říkají Enterprise Beach, je ideální místo pro odpočinek. Na jedné straně máš klidnou hladinu jako v bazénu a na druhé trošku vlny pro zábavu. Prostě jsem tam sebou plácl do písku a celé odpoledne neřešil vůbec nic.
Kromě toho je to skvělé místo na pozorování lidí, protože se tu schází místní komunita. Jen tak ležet, nad ničím nepřemýšlet a za ničím se nehonit je občas ten nejlepší zážitek, který ti dovolená může nabídnout.
Až do doby, než ti nad hlavou přeletí British Airways a tobě dojde, že už za pár dní v něm budeš sedět, jen opačným směrem.
Zrození „Malé Anglie“ v srdci Karibiku
Barbados má neuvěřitelně silný příběh, který se od ostatních karibských ostrovů dost liší. Zajímavé je už jen to, jak přišel ke svému jménu.
V důsledku toho, že portugalští mořeplavci zde v 16. století našli divoké fíkovníky s visícími kořeny, pojmenovali místo „Los Barbados“ – tedy Vousáči.
Zatímco většina ostrovů v okolí si prošla krvavými bitvami mezi Španěly, Francouzi a Brity, Barbados zůstal podivuhodně věrný jedné koruně. V roce 1625 tu přistál kapitán John Powell a o dva roky později už v Holetownu vznikla první osada.
Navíc je fascinující, že Britové tehdy našli ostrov v podstatě prázdný, i když tu dříve žili původní obyvatelé. Začali tedy budovat něco, čemu se dodnes přezdívá „Malá Anglie“. Postavili kostely, zavedli kriket a vytvořili politický systém, který patří k nejstarším na světě.
Právě proto má Barbados třetí nejstarší parlament v celém britském Společenství národů. Funguje nepřetržitě od roku 1639. To je docela síla, když si uvědomíš, že většina moderních států tehdy ani neexistovala.
Klíčové milníky, které formovaly ostrov:
Nejstarší parlament: Místní zákonodárný sbor funguje nepřetržitě už od roku 1639.
Cukrová revoluce: Od roku 1640 se zde začala pěstovat cukrová třtina, což z ostrova udělalo ekonomického giganta.
Židovská stopa: Uprchlíci z Brazílie sem přinesli technologie na zpracování cukru a postavili jednu z nejstarších synagog na světě (1654).
Dohoda z Oistins: V roce 1652 se přímo tady v Oistins podepsala listina zaručující ostrovu náboženskou svobodu a vlastní daně.
Cukrová třtina a temné období
Kromě pěstování tabáku se Barbados rychle přeorientoval na cukrovou třtinu. To s sebou bohužel přineslo i masivní dovoz otroků z Afriky, kteří na plantážích dřeli v nelidských podmínkách. Právě díky cukru se Barbados stal jednou z nejbohatších kolonií na světě.
V roce 1834 došlo ke zrušení otroctví, což byl zásadní zlom. Trvalo ale dalších více než sto let, než se ostrov plně postavil na vlastní nohy. Rok 1966 se pak zapsal do dějin zlatým písmem, protože Barbados získal nezávislost.
Nedávno, v roce 2021, se Barbados stal republikou a definitivně se odpojil od britské královny jako hlavy státu. Dnes je to sebevědomá země, která si ale pořád drží své britské tradice, jako je láska ke kriketu nebo jízda vlevo.
Vše o Barbadosu v mém e-booku
Láká tě Karibik, ale nevíš, kde začít? V mém e-booku na e-shopu najdeš kompletní návod, jak si Barbados užít na maximum a bez stresu. Stojí to za to!
Objednávej tady