Pico del Teide je spící sopka na ostrově Tenerife, který je největším ze sedmi Kanárských ostrovů. Leží nedaleko severozápadního pobřeží Afriky. V současnosti je nečinná, poslední erupce skončila v listopadu roku 1909. Pico del Teide měří 3.718 metrů a je nejvyšším vrcholem Španělského království i všech ostrovů v Atlantském oceánu. Zároveň je třetí největší sopka světa (měří asi 7.500 metrů od úpatí na dně oceánu). Nadmořská výška Pico del Teide dělá z Tenerife desátý nejvyšší ostrov na světě.
Teide se začalo tvořit před 170.000 lety v důsledku vulkanické činnosti po katastrofálním sesuvu půdy. Základna Teide se nachází v kráteru Las Cañadas (pozůstatky starší, erodované, vyhaslé sopky) ve výšce 2.190 metrů nad hladinou oceánu.
Sopka a její okolí tvoří národní park Teide, který má rozlohu 18.900 hektarů a v roce 2007 byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. (Wikipedia)
Jak se dostat na Pico del Teide
Vlastně máš dvě možnosti. Můžeš jednoduše vyjet lanovkou, ve které jízda zabere asi 8 minut a jedna cesta tě vyjde na 23 EUR (odkaz na nákup jízdenky tady).
Druhá možnost je o něco delší, náročnější, chce silnou vůli a fyzickou kondici. Na Teide vede i turistická trasa, která měří něco přes 9 kilometrů, překoná převýšení zhruba 1.200 metrů a výstup zabere kolem 3-5 hodin v jednom směru. Dolů je to samozřejmě o něco jednodušší.
Pěšky na Pico del Teide
Já jsem si vybral samozřejmě tu složitější variantu. Jednoduše proto, že jsem tu cestu chtěl zažít, chtěl jsem vědět, jak náročná tato trasa je. Chtěl jsem zkusit, jaké to je stoupat ze 2.200 metrů nad mořem do 3.550 metrů. Chtěl jsem poznat sopku z blízka, jít mezi lávovými kameny, kochat se výhledy do okolí a prostě si to užít.
Začátek trasy
Výchozím místem celé trasy je Sednero de Montana Blanca, kde je také malé parkoviště pro zhruba 8 aut. Parkovat tady můžeš zdarma.
Pokud by tady nebylo místo, další parkoviště je asi 900 metrů směrem k lanovce, případně velké parkoviště u lanovky, ale to je už od začátku trasy vzdálené asi 3 km.
Trasa prochází náročným terénem, proto stopro doporučuju pevné trekové boty, opalovací krém, dostatek vody a klidně i malou svačinku. Bude se hodit.
Prvních 5 kilometrů
První kilometry trasy jsou řekl bych poměrně pohodové. Taková procházka. Prvních necelých 5 kilometrů nám zabralo něco přes hodinu a půl. Včetně přestávky a se spoustou focení okolí a zvětšující se sopky.
Jakmile ale mineš rozcestí, které vede na vrchol Montaña Blanca, začne teprve ta pravá sranda.
Kolmá zeď na dohled
Montaña Blancu máš za zády a s lehkým děsem v očích koukáš na to, co máš před sebou. S dalším úsekem končí veškerá legrace a začíná ten pravý výstup. Ze spodu to vypadá jako téměř kolmá zeď a ty si v duchu říkáš to ne, to nemůže být, tam přece nevede cesta… Ale ano, vede.
Aktuálně jsi v nadmořské výšce zhruba 2.720 metrů nad mořem. K vrcholu zbývá dalších 1.000 výškových metrů na něco přes 4 kilometry trasy.
Nádech, výdech
Tak jdeme na to. Sluníčko pálí, vzduch se skoro nehne a tobě nezbývá nic jiného, než jít krok za krokem dál. Ještěže nemusíš šplhat přímo, ale cesta vede cikcak.
Na každém kilometru je převýšení kolem 240 metrů. I proto chodíš tam a zase zpátky, sluníčko tě chvilku spaluje zleva, chvilku zase zprava a výškové metry přibývají pozvolna. Ale i tak cítíš každý kámen, který vystoupáš, každý schod, který se ti v cestě objeví.
Ta trasa je nekonečná. Konec ne a ne přijít. Pořád jen všude kolem lávové kameny a mezi nimi jedna cesta. Ta vzhůru. Obdivuju, jak tohle všechno dokázala příroda vytvořit. Neskutečné. Sice už s každým přibývajícím metrem cítím, jak se mi hůř dýchá, jak začíná bolet každý krok, ale i tak to stojí za to. Ten výhled, ta velikost Teide, nádhera.
Záblesk civilizace
Refugio de Altavista je horská chata, na kterou narazíš po 2,4 km cesty a vyšlápnutých 545 výškových metrech od rozcestí Montaña Blanca. Po rezervaci předem se tady dá přenocovat a ráno se odsud můžeš vydat k vrcholu Teide (aktuálně 7/2024 je ale chata zavřená bez známého termínu znovuotevření, odkaz na rezervaci tady). Občerstvení tady neseženeš.
Zdálo by se ale, že se vrchol Teide blíží. Informační cedule tě ale vrátí do reality. Čekají tě ještě další dva kilometry. Což by prej mělo trvat hodinu. Ale při pohledu na ten krpál před námi mi něco říkalo, že to nebude úplně ten správný odhad.
Poslední zbytky sil
Najednou se cesta přestává klikatit a začíná se vést přímo. O co je ale cesta přímější, tím je závěrečné stoupání náročnější.
Ale tady se to už nevzdává. Sbírám poslední zbytky sil, snažím se pravidelně a zhluboka dýchat a myslet už jenom na to, že to nejhorší mám za sebou, a že se konec blíží. Teda ne můj konec, jak by se mohlo zdát, ale konec celé trasy samozřejmě.
Pico del Teide
S každým metrem sleduju pozici na mapě a odpočítávám poslední kroky tohoto drsného, ale krásného výstupu. Po asi 5 hodinách (ano, hodně jsme zastavovali, fotili, lítali s dronem) jsme pod vrcholem ve výšce 3.550 metrů nad mořem.
Na samotný vrchol je potřeba extra povolení, kterých nebývá moc a rezervace jsou na měsíce dopředu. Říkám si, ještěže tak. Ještěže už nebyl volný spot, když jsem chtěl rezervaci udělat. Sice už to prej až nahoru není tak náročné, ale to říkají určitě ti, co přijedou nahoru lanovkou.
Nicméně, vyhlídka, která je po pravé straně a jde se k ní už prakticky po rovince se jmenuje Mirador La Fortaleza. Dá se tu posedět, vydýchat, nabrat síly a jen tak se dívat na kuželovitý vrchol Pico del Teide nebo na druhou stranu na kalderu Las Cañadas a Národní park Teide.
Tady už jsem si v klidu říkal, že jsme to zvládli. Že mám odškrtnutou další položku na seznamu cestovatelských snů.
Z vyhlídky už pak zbývá jen 550 metrů po rovince k horní stanici lanovky. Tady už máš celé Tenerife jako na dlani. Z jedné strany vrchol sopky, z druhé pak výhled na ostrov.
Jízdenky na lanovku se dají koupit jen online, tak je tady kupujeme v mobilu a za chvilku už svištíme dolů. Celá jízda lanovkou trvá vážně chvilku, asi 8 minut.
Z parkoviště pak musíme po silnici k místu, odkud jsme ráno vycházeli. Bohužel to nevypadá, že by zrovna někdo tím směrem jel a měl v autě místo, takže si dáme ještě takhle tři kilometry k autu. To už je jak nic.
A máme to štěstí, že zrovna kvete Hadinec teidský, který jsem doteď ještě kvést neviděl. Vyskytuje se jenom tady a dorůstá až tří metrů. Krásná rostlina.
Zhodnocení
Musím říct, že vyšlápnout Teide byl můj sen dlouho. Určitě to není lehká cesta, a i když pravidelně cvičím a mám spoustu pohybu, tak musím říct, že mi dala dost zabrat. Samozřejmě je to můj pocit a třeba pro tebe to tak těžké být nemusí. Ale i tak bych si to klidně někdy v budoucnu zopakoval. A příště teda až na samý vrchol.
Fotogalerie
